Acharonim
Acharonim (hebrejsky אחרונים - „poslední“ / v plurálu / od acharon v singuláru) je označení pro přední rabíny a poskim (židovské znalce práva) v židovském právu a historii.
Jedná se o osoby od 16. století do současnosti, přesněji od hebrejského právního kodexu Šulchan aruch z roku 1563 (rabínská literatura).
Acharonim následoviali po rišonim („první“), rabínských učencích, kteří působili mezi 11. a 16. stoletím, kteří následovali po ga'onim a před Šulchan aruch. Publikace Šulchan aruch tak znamená přechod z období Rišonim k Acharonim.[1] Ti pak jsou skupinou židovských učenců, kteří žili a působili v době po klasických židovských vykladačích zákonů, aktivních ve středověku a raném novověku.[2]
Acharonim jsou tedy svědky událostí od raného novověku, přes vznik chasidského judaismu, židovské emancipace v Evropě, Haskaly (židovského osvícenství), sionismu, holokaustu, založení státu Izrael a židovského exodu z muslimského světa.
Historický přehled
[editovat | editovat zdroj]
Mezi představitele tohoto proudu patří např. Ja'akov ben Ašer, Josef Karo, Moše Isserles, David ben Samuel ha-Levi.
