Familialismus
Familialismus je kulturní hodnota či filozofie, která klade důraz na silné rodinné vazby. V západním světě familialismus považuje nukleární rodinu tvořenou jedním otcem, jednou matkou a jejich dítětem či dětmi za základní sociální jednotku uspořádání společnosti.[1]
Familialistický systém je takový model sociální politiky, který předpokládá, že hlavní péči a odpovědnost za sociální zabezpečení jednotlivců nese rodina. Předpokládá závislost jednotlivců na příbuzenských vazbách při zajišťování svého sociálního blahobytu. De-familiazační přístup naproti tomu usiluje o to, aby tato zátěž neležela především na domácnostech, a nabízí formy podpory, které závislost na rodinných vazbách snižují. Kořeny sahají k rozvoji modelu „mužského živitele“ ve většině sociálních států v období po druhé světové válce, kdy byl zaveden rodinný pečovatelský režim, který předpokládal a umožňoval, že ženy budou zůstávat doma v roli pečovatelek. Zapojení žen na trh práce se po druhé světové válce začalo zvyšovat a tím tato představa zanikla.[2]
Tradiční a netradiční rodina
[editovat | editovat zdroj]V sociálních vědách se tradiční rodina označuje jako model založený na dělbě rolí, v němž muž plní roli hlavního živitele a žena se věnuje péči o domácnost a děti. Tento typ rodiny býval historicky považován za normu, zejména ve středních vrstvách společnosti.[3]
Pojem netradiční rodina zahrnuje rodinné formy, které se od tohoto modelu odlišují, například rodiny s jedním rodičem, domácnosti s dvojí kariérou, situace s obrácenými pečovatelskými rolemi nebo rodiny tvořené páry stejného pohlaví. V první polovině 20. století převládal názor, že tradiční rodinné uspořádání je nezbytné pro zdravý vývoj dítěte. Pozdější empirické výzkumy však ukázaly, že kvalita vztahů a stability prostředí je pro vývoj dítěte důležitější než samotná struktura rodiny, a že děti vyrůstající v rodinách stejného pohlaví nevykazují významné rozdíly v psychickém, sociálním ani emočním vývoji.[3]
Typy familialismu
[editovat | editovat zdroj]1. Explicitní familialismus
[editovat | editovat zdroj]Explicitní familialimus podporuje rodinu v péči o děti, seniory a osoby se zdravotním postižením prostřednictvím familialistických politik. Postrádá poskytování jakékoli alternativy k rodinné péči, což společně se silnou familializací výslovně prosazuje pečovatelskou funkci rodiny.
2. Volitelný familialismus
[editovat | editovat zdroj]V systému volitelného familialismu jsou poskytovány jak služby, tak podpůrné familialistické politiky. Pečující rodina má možnost být částečně zbavena pečovatelských povinností. Právo rodiny pečovat zde není na rozdíl od explicitního famialialismu zaměňováno s povinností pečovat.
3. Implicitní familialismus
[editovat | editovat zdroj]Implicitní familialismus nenabízí de-familializaci ani nepodporuje žádným druhem familialistické politiky pečovatelskou funkci rodiny. Dochází k implicitnímu spoléhání na rodinu v roli pečovatele, jelikož neexistují pečovatelské alternativy a rodina zůstává primárním poskytovatelem péče.
4. De-familialismus
[editovat | editovat zdroj]De-familialismus je charakterizován poskytováním pečovatelských služeb státem či trhem a nízkou mirou familializace. Rodinní poskytovatelé péče jsou povinností částečně zbaveni a právo rodiny pečovat není podporováno.[2]
Typy států podle přístupu k familialistické politice
[editovat | editovat zdroj]Jsou státy, které spoléhají na rodinu a aktivně ji podporují, ale i takové režimy, které se snaží rodinám od pečovatelských povinností ulevit.[2] Lze rozlišovat tři typy sociálních států podle odlišných uspořádání mezi státem, trhem a rodinou.[4]
1. Liberální sociální stát
[editovat | editovat zdroj]Liberální stát poskytuje omezené množství sociálních dávek, tudíž více než na rodinu a stát spoléhá na trh. Typickými příklady jsou Kanada, USA a Austrálie.
2. Konzervativní sociální stát
[editovat | editovat zdroj]Trh zde není nástrojem sociální politiky a stát očekává, že péči o děti a starší osoby zajistí především rodina. To je typické pro Německo, Rakousko, či Francii.
3. Sociálně demokratický stát
[editovat | editovat zdroj]Snaží se předcházet zátěži rodin, jelikož většinu nákladů spojených s péčí o děti, seniory či jiné osoby s omezením přebírá stát. Takové uspořádání vede k de-familializaci, jelikož odpovědnost za péči přebírá veřejný sektor. Příkladem jsou skandinávské státy. [4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ OCHIAI, Emiko. Transformation of the Intimate and the Public in Asian Modernity. Leiden: BRILL, 2014. ISBN 978-90-04-26435-9. S. 20–21.
- 1 2 3 LEITNER, Sigrid. Varieties of Familialism: The caring function of the family in comparative perspective. European Societies [online]. Taylor & Francis, 2003 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- 1 2 LAMB, Michael E. Mothers, Fathers, Families, and Circumstances: Factors Affecting Children’s Adjustment. Applied Developmental Science [online]. Taylor & Francis, 2012-04-23 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
- 1 2 ESPING-ANDERSEN, Gøsta. The Three Worlds of Welfare Capitalism. New Jersey: Princeton University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 0-691-09457-8. S. 26–28.
