Herman Hollerith
| Herman Hollerith | |
|---|---|
Herman Hollerith (cca 1888) | |
| Narození | 29. února 1860 Buffalo |
| Úmrtí | 17. listopadu 1929 (ve věku 69 let) Washington, D.C. |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Oak Hill Cemetery (38°54′45″ s. š., 77°3′20″ z. d.) |
| Občanství | Spojené státy americké |
| Alma mater | Newyorská městská kolej (od 1875) Kolumbijská škola inženýrství a aplikovaných věd (do 1879) Kolumbijská škola inženýrství a aplikovaných věd (do 1890) |
| Povolání | vynálezce, byznysmen, statistik, matematik, počítačový vědec, inženýr a podnikatel |
| Zaměstnavatelé | Kolumbijská univerzita (od 1879) United States Census Bureau (1880–1882) Massachusettský technologický institut (1882–1884) Úřad pro patenty a ochranné známky USA (1884–1896) Tabulating Machine Co. (1896–1911) Computing Tabulating Recording Company (1911–1921) |
| Ocenění | medaile Elliotta Cressona (1890) Národní síň slávy vynálezců (1990) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Herman Hollerith (29. února 1860 Buffalo, New York – 17. listopadu 1929 Washington, D.C.) byl americký vynálezce a podnikatel. Pro sčítání lidu ve Spojených státech amerických v roce 1890 vynalezl metodu tabelačního zpracování dat pomocí děrných štítků. Původně to byla děrná karta, jejíž princip zůstal nezměněn v oboru výpočetní techniky, po více než osmdesát let.
V roce 1896 založil firmu Tabulating Machine Company, která se při prodeji v roce 1911 stala součástí společnosti Computing Tabulating Recording Corporation a později se přejmenovala na IBM.[1]
V roce 1939, deset let po jeho smrti, začal konstruktér IBM Howard Hathaway Aiken na principu jeho děrnoštítkového tabelátoru vyvíjet elektromagnetický počítač – Automatic Sequence Controlled Calculator.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho rodiče byli němečtí imigranti, kteří odešli do Spojených států amerických před evropskými nepokoji v roce 1848. Otec, učitel klasických jazyků, zahynul, když bylo Hermanovi sedm let. Rodinu poté živila matka domácí výrobou klobouků. V roce 1875 získal stipendium na střední škole City College v New Yorku. Zajímal se o matematiku a technické obory. V roce 1879 absolvoval na Columbia School of Mines (první hornická a metalurgická škola).[3] Začal pracovat jako asistent u profesora Williama P. Trowbridge.[4][5]
V roce 1880 nastoupil jako statistik do Úřadu pro sčítání lidu (US Census Bureau). „Úřad“ se v té době potýkal s problémy se zpracováním dat. Spojené státy americké se stávaly průmyslovou zemí, do které přijížděli desítky a desítky tisíc přistěhovalců. Problémem se stalo sčítání lidu. Historicky první sčítání lidu v roce 1790 se zpracovávalo sedm měsíců, ale získat výsledky sčítání obyvatel v roce 1860 již trvalo sedm let. Časově nejnáročnější bylo zpracování získaných dat z dotazníků do „sběrných listů“. Jako statistik, začal Herman Hollerith hledat způsob, jak pracovat s velkým objemem dat. S nápadem, že mechanický stroj by usnadnil práci, přišel snad John Shaw Billings, se kterým se seznámil.[4][2]
V roce 1882 nastoupil jako pedagog na Massachusettský technologický institut, kde učil strojírenství. Během své práce se věnoval také prvním experimentům, jak zpracovávat data. Vycházel z Billingsových myšlenek a věděl, že informace lze převést na číselný kód, který je následně možné zapsat a zpracovat. K myšlence použití děrného štítku jej měl inspirovat průvodčí ve vlaku, který na jízdence „procvakával“ kleštičkami číslo, jež odpovídalo aktuálnímu dni v týdnu. Skutečnou inspirací však byl spíše nový žakárový model tkalcovského stroje, vynálezce Josepha Marie Jacquarda.[5]
Pedagogická činnost Holleritha neuspokojovala, proto v roce 1884 nastoupil do amerického patentového úřadu ve Washingtonu, D.C. V témže roce přihlásil svůj první patent (během svého profesního života jich získal kolem třiceti ve Spojených státech amerických a řadu dalších v zahraničí). Jeho první patentovaný vynález umožnil převod informací z děrných štítků na elektrické impulsy.[4]
Tabelační stroj
[editovat | editovat zdroj]
Myšlence sestrojit zařízení, které by umožnilo zpracovat velké objemy dat, se věnoval od svého nástupu do Úřadu pro sčítání lidu. Během deseti let sestrojil a inovoval tabelační stroj na děrné štítky.[6] Rozhodl se pro papírové štítky velikosti dolarové bankovky, protože stroje na třídění bankovek se již používaly. Na štítky, které byly rozděleny řadami a sloupci čísel, se údaje (například pohlaví, rok narození, atd.) zaznamenaly číselným kódem pomocí děrovačky, která do štítku vysekávala otvory. Děrovačku, která byla součástí tabelátoru, si přizpůsobil z psacího stroje.[5]
Jeho tabelační systém se skládal z děrovačky, pomocí které na děrné štítky (papírové karty) pracovnice děrovaly informace. Tyto informace na kartách zpracoval tabelátor a následně třídicí box třídil karty pro další zpracování. Tabelační systém získal zlatou medaili na světové výstavě v Paříži.[7] V roce 1890 získal na Kolumbijské univerzitě titul Ph.D., když obhájil disertační práci, ve které popsal svůj Elektrický tabelační systém (The Electric Tabulating System).[5]
Svůj vynález nadále zdokonaloval. V roce 1900 představil nový model tabelátoru, který již měl mechanismus na vkládání štítků. Ty se do té doby vkládaly ručně. Stroj také pracoval rychleji než původní model.[5]

Sčítání lidu v roce 1890
[editovat | editovat zdroj]V roce 1887 byl tabelátor poprvé testován v menších zařízeních, jako byly zdravotnické úřady v Baltimore a New Yorku. V celé zemi bylo zařízení použilo americkým ministerstvem války. Hollerithův stroj nebyl jediný systém, se kterým se počítalo při sčítání lidu. Zvítězil však v konkurenci dvou dalších systémů.[4] Bylo odhadováno, že bez vynálezu by zpracování sčítání lidu v roce 1890 trvalo snad třináct let.[6]
Pro sčítání lidu vyrobila děrovačky společnost Pratt and Whitney, která se později věnovala výrobě leteckých motorů. Vlastní tabelační stroje vyrobila společnost Western Electric Company. Bylo vyrobeno třiačtyřicet strojů a vyhodnotilo se 62 milionů děrných štítků. Sčítání pomocí Hollerithova stroje trvalo tři měsíce, do prosince roku 1890. Nejen rychlost patřila k výhodám tabelačního systému, také bylo možné získat různé přehledy, jako například počet dětí narozených v rodině a zároveň počet dětí ještě v rodině žijících, nebo počet lidí mluvících anglicky. V roce 1891 byl Hollerithův systém použit pro sčítání lidu v Kanadě, Norsku, Rakousku a v roce 1911 ve Spojeném království.[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1890 získal medaili Elliota Cressona od Franklinova institutu. V roce 1893 obdržel zlatou medaili na pařížské výstavě a bronzovou medaili na světové výstavě. Přednesl svůj příspěvek například před Královskou statistickou společností v Londýně.[4]
Jeho jméno nese Centrum Hermana Holleritha, které je součástí Fakulty informatiky na Univerzitě v Reutlingenu.[8]
Cesta k IBM
[editovat | editovat zdroj]V roce 1896 založil společnost Tabulating Machine Company, která dodávala děrnoštítkové tabelátory například i do Ruska. Díky inovacím a kvalitním patentům měl do roku 1906 téměř monopol na výrobu svého systému. Při podpisu druhé smlouvy, která se týkala sčítání lidu v roce 1900, požadoval příliš vysokou cenu a Úřad pro sčítání lidu s ním poté přerušil spolupráci. Technický zaměstnanec „úřadu“ James Powers využil princip systému, který byl založen na děrných štítcích, ale značně vylepšil technologii třídění dat. Jeho model pracoval také s větším objemem dat a výrazně rychleji, proto byl nově použit pro sčítání lidu v roce 1910.[9][10][2]
V roce 1906 skončila platnost řady Hollerithových patentů, proto vznikly nové společnosti, které se inspirovaly jeho systémy. Nabídka produktů a jejich funkcí začala být rozmanitější. Jen děrné štítky, díky patentu, prodával sám a staly se univerzálním vstupním médiem pro data (například pojištěná osoba, bankovní účet, akcie, faktura atd.) a které se řadu let používaly při hromadném zpracování těchto dat.[9]
Rostla potřeba automatického zpracování dat, ale Hollerith byl spíše vynálezcem než podnikatelem. Když nezískal zakázku od Úřad pro sčítání lidu, rozhodl se ukončit výrobní činnost. V roce 1911 prodal svoji firmu Tabulating Machine Company a nový majitel spojil jeho podnik se dvěma firmami podobného zaměření a vznikl Computing-Tabulating-Recording Company. Zpočátku společnost provázely problémy, ale od roku 1914, kdy se do vedení dostal Thomas J. Watson, začal její vzestup. V roce 1924 byla přejmenována na International Business Machines (IBM).[2]
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]Po prodeji své firmy, působil několik let jako konzultant. Žil v rodném Buffalu, kde si koupil farmu. Zemřel na srdeční infarkt v roce 1929.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HNF - Herman Hollerith (1860-1929). www.hnf.de [online]. [cit. 2026-08-12]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 5 KAPOUN, Jan. Průkopníci informačního věku (2.): Herman Hollerith. businessworld.cz. 2010-04-06. Dostupné online [cit. 2018-06-12].
- ↑ History | Earth and Environmental Engineering. www.eee.columbia.edu [online]. 2025-04-25 [cit. 2026-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 Herman Hollerith - Biography. Maths History [online]. [cit. 2026-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 STRADIOTOVÁ, Marie. Mechanické a elektromechanické počítací stroje. 2015 [cit. 2026-08-12]. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce PhDr. Michal Musílek, Ph.D.. Dostupné online.
- 1 2 STROMBERG, Joseph. Herman Hollerith’s Tabulating Machine. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2026-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hollerith Tabulating Machine. National Museum of American History [online]. [cit. 2026-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HHZ | Campus Böblingen | Herman Hollerith Zentrum. www.hhz.de [online]. [cit. 2026-08-14]. Dostupné online.
- 1 2 L’invention de la mécanographie [online]. 2011-01-25 [cit. 2026-08-14]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Notable Alumni Herman Hollerith. Census.gov [online]. [cit. 2026-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Herman Hollerith na Wikimedia Commons