Rusové
| Rusové русские russkije | |
|---|---|
| |
| Populace | |
| 133–150 milionů (2003)[1] | |
| Země s významnou populací | |
 Rusko: 111 016 896[2](sčítání 2010) | |
 Ukrajina | 8 334 141 (sčítání 2001)[3] |
 Kazachstán | 3 793 764 (sčítání 2009)[4] |
 USA(včetně ruských Židů a ruských Němců) | 3 072 756 (sčítání 2009)[5] |
 Uzbekistán | 1 199 015 (odhad 2000)[6] |
 Bělorusko | 785 084 (sčítání 2009)[7] |
 Kanada(ruský původ) | 550 520 (sčítání 2011)[8] |
 Lotyšsko | 487 250 (sčítání 2018)[9] |
 Kyrgyzstán | 419 600 (sčítání 2009)[10] |
 Moldavsko | 369 488 (sčítání 2004)[11] |
 Austrálie | 67 055 (sčítání 2006)[12] |
 Finsko | 66 379 (odhad, 2013)[13] |
 Česko | 32 828 (statistická data, 2013)[14] |
 Brazílie | 200 000 (ruský původ)[15] |
 Německo | 196 000 (2011)[16] |
 Francie | 200 000[17] až 500 000[17] |
| Jazyk(y) | |
| ruština | |
| Náboženství | |
| Převážně † pravoslaví (ruská pravoslavná církev) Významný počet nevěřící populace. Minority starověrců | |
| Příbuzné národy | |
| Ostatní východní Slované | |
Rusové (rusky русские, russkije), zastarale též Velkorusové (v kontrastu s Malorusy/Ukrajinci a Bělorusy), jsou východoslovanský národ původem z evropské části Ruska; výraz etničtí Rusové (rusky Russkije) se používá pro jejich odlišení od ostatních občanů Ruska (Rossijaně) jiné národnosti či etnika. Jsou nejpočetnějším národem v Evropě. Většina etnických Rusů žije v Ruské federaci, ale významné menšiny žijí i v bývalých sovětských republikách jako Bělorusko, Kazachstán, Moldavsko, Ukrajina a Pobaltí. Velká ruská diaspora se rozšířila po celém světě s významnými počty ve Spojených státech, Německu, Brazílii a Kanadě. Původním jazykem etnických Rusů je ruština, ale rusofoni (rusky mluvící) jsou díky historické roli Ruska (Ruské říše, Sovětský svaz) a rusifikaci i mezi jinými národy. Historicky jsou pravoslavnými křesťany užívajícími liturgickou slovanštinu.
Rusové svůj kulturně-historický původ, stejně jako Bělorusové a Ukrajinci, odvozují od raně středověké Kyjevské Rusi. Název Rus označoval její původem skandinávskou vládnoucí vrstvu a pak i jimi ovládané, převážně slovanské území. Ve středověku byli obyvatelé ruského státu nazýváni Moskovité podle hlavního města Moskvy.[18] Jako Rusové se začínají identifikovat od 16. století, kdy dochází ke sjednocení všech drobných knížectví s Moskvou[19] a její vládci si se vzrůstající mocí nárokují titul car vší Rusi. Jako moderní národ se Rusové profilují v 19. století, v oblasti literatury a jazyka je důležité dílo básníka Puškina.
Podle sčítání lidu v roce 2010 tvoří etničtí Rusové největší ze 194 etnických skupin žijících v Rusku. Asi 80,9 % (111 016 896 obyvatel) populace se dobrovolně[ujasnit] identifikovalo jako etničtí Rusové. Ústava prohlašuje Rusko za mnohonárodnostní stát a nazývá „mnohonárodnostní obyvatele Ruska“ jako suverénní národ (tj. ne etnické Rusy, oficiálně není Rusko národním státem). Počet etnických Rusů žijících mimo Ruskou federaci se odhaduje zhruba na 20 až 30 milionů lidí.
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Do češtiny se jako „Rusové“ běžně překládají dvě slova. Jedním z nich je „русские“ (russkije) – „etničtí Rusové“. Dalším je „россияне“ (rossijaně), což znamená „občané Ruska“. První slovo se týká etnických Rusů, bez ohledu na to, ve které zemi žijí nebo zda mají ruské občanství. Za určitých okolností se může nebo nemusí vztahovat na členy jiných rusky mluvících etnických skupin z Ruska nebo zemí bývalého Sovětského svazu. Druhé slovo se vztahuje na všechny lidi, kteří mají ruské občanství bez ohledu na jejich národnost a nezahrnuje etnické Rusy žijící mimo Rusko. Překlady do jiných jazyků tyto dvě skupiny často nerozlišují.[20]
Název národa Rusů pochází z názvu středověkých předků Rusů, Ukrajinců a Bělorusů, tedy Rusů (s největší pravděpodobností Varjagů), podle tvrzení autora Pověsti dávných let, viz normanská teorie. Podle nejrozšířenější teorie je jméno Rus, stejně jako finské jméno pro Švédsko (Ruotsi),[21] odvozeno ze staroseverského termínu pro „muže, kteří veslují“, protože veslování bylo hlavním způsobem plavby na východoevropských řekách. Mohlo by být spojeno se švédskou pobřežní oblastí Roslagen nebo Roden, jak byla známa v dřívějších dobách.[22][23] Jméno Rus by mělo mít stejný původ jako finské a estonské jméno pro Švédsko: Ruotsi a Rootsi.[24] Ačkoli ruskou historii a kulturu formovali také Germáni jako Vikingové, existuje i alternativní, tzv. antinormanská hypotéza, podle níž je jméno Rus odvozeno od protoslovanského * rud-s-ь (z * rъd – / * rud -/* rуd-kořen), spojené s rudou barvou (vlasů)[25] nebo z indoíránského (rux / rox – „světlý“, „jasný“).[26]
Až do revoluce v roce 1917 ruské úřady nikdy výslovně nenazývaly obyvatele jako „Rusy“, ale místo nich je označovali jako „Velkorusy“, součást „Rusů“ (všech východních Slovanů). Podle jiných zdrojů se Rusové jmenují podle slova říše, viz Kyjevská Rus.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Původ
[editovat | editovat zdroj]
Etnogeneze Rusů je spojena především s dvěma skupinami východoslovanských kmenů: severní a jižní. Mezi ně patřili Kriviči, Ilmenští Slované, Radimiči, Vjatiči a Severjané. Genetické studie ukazují, že moderní Rusové se výrazně neliší od Bělorusů a Ukrajinců. Někteří etnografové, jako je Dmitrij Konstantinovič Zelenin, prohlašují, že Rusové jako takoví jsou více podobní Bělorusům a Ukrajincům než jižní Rusové severním Rusům mezi sebou. Rusové ze severu evropské části Ruska sdílejí mírné genetické podobnosti s finskými národy,[27] které byly Slovany částečně asimilovány, když Slované migrovali na severovýchod. Mezi tyto finské národy patřili Merjové,[28] Muromové[29] a Vepsové.
Území Ruska bylo osídleno od 2. tisíciletí před naším letopočtem indoevropskými, uralo-altajskými a různými dalšími národy; nicméně není o nich mnoho známo.[30] Do evropské části Ruska zasahovala indoevropská kultura se šňůrovou keramikou, která může stát za rozšířením protobaltoslovanských a protogermánských indoevropských jazyků.[31] Slované pochází ze západní části Ruska.[32] Mimo archeologické pozůstatky je obecně o předcích Rusů před rokem 859 n. l., kdy začíná své záznamy Pověst dávných let, málo známo.[33] Předpokládá se, že zhruba v roce 600 n. l. se Slované lingvisticky rozdělili na jižní, západní a východní větev.
Východní větev se usadila mezi řekami jižní Bug a Dněpr na území dnešní Ukrajiny; od 1. století našeho letopočtu až téměř po přelom tisíciletí se rozprostřeli na sever do oblasti Baltského moře a vytvořili slovanské kmeny Dregovičů, Radimičů a Vjatičů na baltském substrátu. Vyvinuli si některé změněné jazykové funkce, jako je například samohlásková redukce. Později se z této etnolingvistické skupiny nebo rodiny vynořili Bělorusové a Jižní Rusové.[34] První zmínky o Rusech pocházejí z Pověsti dávných let napsané v 12. století na základě původního letopisu z 11. století. V její úvodní části se hovoří o slovanských kmenech, které se vážou k Rusům.[35]
Od 6. století se další skupina Slovanů přesunula z Pomořanska na severovýchod Baltského moře, kde se setkala s Varjagy z (zřejmě) Ruského chanátu a založila důležité centrum Novgorod. Stejná slovanská etnická populace osídlila také dnešní