Theodor Curtius
| Theodor Curtius | |
|---|---|
 Theodor Curtius (cca 1880) | |
| Rodné jméno | Julius Wilhelm Theodor Curtius |
| Narození | 27. května 1857 Duisburg |
| Úmrtí | 8. února 1928 (ve věku 70 let) Heidelberg |
| Alma mater | Univerzita Heidelberg Lipská univerzita |
| Pracoviště | Kielská univerzita Univerzita v Bonnu Univerzita Heidelberg |
| Obor | chemie |
| Známý díky | Curtiův přesmyk hydrazin kyselina azidovodíková syntéza peptidů |
| Ocenění | čestný člen Fyzikálního spolku (1894) |
| Rodiče | Julius Curtius |
| Příbuzní | Friedrich Curtius (bratr) |
| Podpis |  |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Julius Wilhelm Theodor Curtius (27. května 1857 Duisburg – 8. února 1928 Heidelberg) byl německý profesor chemie na Univerzitě v Heidelbergu. V letech 1890/1894 publikoval popis Curtiova přesmyku a objevil kyselinu diazooctovou, hydrazin a kyselinu azidovodíkovou. V roce 1882 provedl historicky první syntézu peptidů, při níž vytvořil N-chráněný dipeptid benzoylglycylglycin.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Rodina Curtiových pocházela původně z oblasti Brém. Theodor Curtius se narodil v Duisburgu v Porúří. Chemii studoval u Roberta Bunsena na univerzitě v Heidelbergu a u Hermanna Kolbeho na univerzitě v Lipsku. Doktorát získal v roce 1882 v Lipsku.
Po působení u Adolfa von Baeyera na univerzitě v Mnichově v letech 1884 až 1886 se Curtius stal vedoucím oddělení analytické chemie na univerzitě v Erlangenu, kde působil do roku 1889. Poté přijal profesorské křeslo na univerzitě v Kielu. V roce 1895 byl jmenován tajným vládním radou (Geheimer Regierungsrat). Po ročním působení ve funkci nástupce Augusta Kekulého na univerzitě v Bonnu v roce 1897 nastoupil roku 1898 po Viktoru Meyerovi jako profesor chemie na své dřívější působiště v Heidelbergu, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1926. V roce 1892 byl jmenován čestným členem Manchesterské literární a filozofické společnosti. Jeho nástupcem se stal Karl Freudenberg, který v roce 1962 napsal Curtiův životopis.[2]
Ve volném čase se věnoval komponování hudby, zpíval na koncertech a byl aktivním horolezcem. V roce 1894 založil kielskou sekci Německého a rakouského alpského spolku, kterou osobně podporoval. Během svého období v Mnichově se stal blízkým přítelem horského vůdce Christiana Kluckera, s nímž podnikal vysokohorské túry po mnoho dalších let.
Theodor Curtius zemřel v Heidelbergu 8. února 1928.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodor Curtius na anglické Wikipedii.
- ↑ JARADAT, Da’san M. M. Thirteen decades of peptide synthesis: key developments in solid phase peptide synthesis and amide bond formation utilized in peptide ligation. Amino Acids. 2018-01, roč. 50, čís. 1, s. 39–68. Dostupné online [cit. 2026-01-03]. ISSN 0939-4451. doi:10.1007/s00726-017-2516-0. (anglicky)
- ↑ FREUDENBERG, Karl. Theodor Curtius. 1857–1928. Chemische Berichte. 1963-04, roč. 96, čís. 4. Obituary. Dostupné online [cit. 2026-01-03]. ISSN 0009-2940. doi:10.1002/cber.19630960434. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodor Curtius na Wikimedia Commons - Krátký životopis na stránkách Royal Society of Chemistry (anglicky)
- Historie anorganického oddělení univerzity v Kielu (německy)
- Theodor Curtis na encyclopedia.com (anglicky)
