Přeskočit na obsah

Opičí pinč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Opičí pinč
Základní informace
Země původuNěmeckoNěmecko Německo
VyužitíSpolečenský pes
Průměrný věk13 až 15 let
Tělesná charakteristika
Hmotnost4–6 kg
Výška*24–30 cm
BarvaČerná
Klasifikace a standard
Skupina FCIPinčové a knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce FCIPinčové a knírači
ČMKUstandard
* výška uváděna v kohoutku

Opičí pinč (německy: Affenpinscher, anglicky Monkey dog) je německé psí plemeno. Bylo uznáno Mezinárodní kynologickou federací (FCI), která jej řadí do skupiny pinčové a knírači.

Kresba opičího pinče z roku 1915

Toto psí plemeno bylo vyšlechtěno v jižním Německu asi v 17. století.[1] Jeho hlavním účelem byl lov krys a potkanů na vesnických statcích. Předky opičího pinče najdeme již na dřevořezbách Albrechta Dürera,[2] ti se tehdy chovali ke stejnému účelu jako opičí pinčové, ale postupem času vymřeli. Nejznámějším vyobrazením opičího pinče je několik obrazů od Vincenta van Gogha. Název vznikl z německého slova Affe, což znamená opice. Nejspíše dostal právě toto jméno, protože jeho obličej připomíná opici. Jako samostatné plemeno byl uznán v roce 1896. Nejvíce se jejich chov rozvíjel na přelomu 19. a 20. století v Německu, kdy byl o tyto psy velký zájem.[2]

Z opičího pinče byli vyšlechtěni belgičtí grifonkové, ti po svém předchůdci zdědili vous na hlavě, srst i tělesnou konstrukci.

Oficiální používaná zkratka v Česku je OP a zastřešuje jej zde jediný chovatelský klub; Klub pinčů České republiky. Nejrozšířenější jsou tito psi v USA a v Německu.[3] Pro své původní účely se dnes již nevyužívá, ale najdeme jej jako společníka.

Fena opičího pinče

Opičí pinč je malý, kompaktní pes lehké konstrukce s hrubou srstí, převážně obdélníkového rámce. Dorůstá výšky v kohoutku 24–30 cm a hmotnost se pohybuje okolo 4–6 kilogramů. Srst, která pokrývá celé tělo, je hrubá bez podsady a povolené barvy jsou černá nebo prokvetlá černá. Srst je hrubá, lehce zvlněná.

Hlava je kulatá, s harmonickými tvary, dobře viditelné čelo i stop. Uši jsou nasazené vysoko, nesené dopředu. Mohou být klopené, nebo vzpřímené. Jsou poměrně malé a do tvaru V. Oči jsou tmavé, posazené hluboko v důlcích, téměř kulaté. Povoleným skusem je předkus, přičemž špičáky a řezáky nesmějí být při zavření tlamy vidět. Nosní houba je černá s dobře otevřenými nosními otvory. Krk je poměrně krátký, široký. Hřbet dlouhý, dobře osvalený a široký. Ocas je středně dlouhý. Žádoucí je, aby byl nesen šavlovitě nebo srpovitě. Nohy jsou středně dlouhé, rovné. Tlapky kulaté téměř kočičí s černými drápky.[4]

Opičí pinč je živé, energické a aktivní psí plemeno. Jsou přátelští, ale k cizím se chovají nedůvěřivě, ale nikdy ne agresivně. Je inteligentní a bystrý, ani dominantní, ani tvrdohlavý.Je oddaný své rodině a schopný bránit ji i její majetek. Je klidný. S dětmi vychází dobře, ale díky své jemné konstrukci jej mohou lehce zranit. S jinými psy umí vyjít, ale je žárlivý. S ostatními zvířaty vychází jen v případě, že je s nimi seznámen již ve štěněcím období. Velkých hospodářských zvířat se ale bude stranit vždy.

Tito psi nevyžadují příliš pohybu, ale dokáží si osvojit životní styl svého majitele a přizpůsobit se mu. Není vhodný pro celoroční pobyt venku. Vyžaduje výcvik a výchovu, přičemž je vhodné odměňovat dobré chování, nikoli trestat špatné. Srst se musí minimálně 2× ročně trimovat, nečeše se ani nestříhá. Ideální je časté kartáčování. Není pro ni vhodné mytí šamponem, které ničí strukturu jednotlivých chlupů a ty pak ztrácejí svoji přirozenou mastnotu a hrubost. Vous je nutné čistit a pročesávat, protože se v něm hromadí bakterie. Těmto psům rostou v koutcích očí chlupy, které se zastřihují.[3] Nevyžaduje speciální výživu. Plemeno na žádné dědičné nemoci netrpí, ale u obézních psů bývají problémy s klouby.

  1. ↑ Opičí pinč [online]. Pejskař.cz [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
  2. 1 2 Opičí pinč [online]. iDnes, 2010-01-20 [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
  3. 1 2 Standard plemene, historie [online]. Klub pinčů České republiky [cit. 2016-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-20.
  4. ↑ Standard FCI ° 186

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]