Tomas Venclova
| Tomas Venclova | |
|---|---|
 Tomas Venclova (červenec 2009) | |
| Narození | 11. září 1937 (89 let) Klaipėda |
| Povolání | básník, překladatel, vysokoškolský učitel, spisovatel, literární historik, esejista a kulturní kritik |
| Stát | Litva, Sovětský svaz a Spojené státy americké |
| Alma mater | Vilniuská univerzita (do 1960) Tartuská univerzita (1966–1971) |
| Ocenění | Vilenická cena (1990) honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University (1991) komtur Řádu litevského velkoknížete Gediminase (1995) komandérský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky (1996) důstojník Řádu Vytisova kříže (1999) … více na Wikidatech |
| Choť | Nataša Ogaj |
| Děti | Antanas Venclova |
| Rodiče | Antanas Venclova[1] |
| Příbuzní | Tomas Venclova (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tomas Venclova (* 11. září 1937 Klaipėda) je litevský spisovatel, publicista a překladatel, žijící v USA.
Je synem novináře a spisovatele Antanase Venclovy, který se stal po připojení Litvy k Sovětskému svazu ministrem školství a napsal text hymny Litevské SSR. Vystudoval filologii na Vilniuské univerzitě, jeho zájem o sémiotiku ovlivnil Jurij Lotman. Překládal polskou a ruskou literaturu a v roce 1972 vydal debutovou sbírku poezie Znamení jazyka.[2]
Na rozdíl od svého otce byl kritikem komunistického režimu a v roce 1976 se stal jedním z pěti zakladatelů Litevské Helsinské skupiny. V roce 1977 byl pro své disidentské aktivity donucen odejít do Spojených států amerických, kde přednášel na Kalifornské univerzitě v Berkeley a Yaleově univerzitě.[3] Jeho blízkými přáteli v exilu byli Josif Brodskij a Czesław Miłosz, s nímž napsal společně knihu Dialog o Vilniusu. Žije v New Havenu.
Vydal více než dvacet básnických sbírek, psaných převážně vázaným veršem, za svůj básnický vzor označuje Borise Pasternaka. Je také autorem esejů na společenskopolitická témata a studií z oblasti literární historie. Jeho dílo bylo přeloženo do dvanácti jazyků.
Je laureátem Petrarcovy ceny. V roce 1999 mu byla udělen Řád Vitolda Velikého a v roce 2000 Litevská národní cena za kulturu a umění. Dům Venclovovy rodiny ve Vilniusu slouží jako literární muzeum.
Jeho básnická tvorba vyšla v češtině ve výboru Čas rozpůlil se... / Įpusėja para... (přeložili Jaroslav Kabíček a Alena Vlčková, nakladatelství Venkovské dílo 2014, ISBN 978-80-905706-0-3).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Visuotinė lietuvių enciklopedija Online.
- ↑ iLiteratura.cz Dostupné online
- ↑ Centrum pro studium demokracie a kultury Dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Leonidas Donskis, Loyalty, Dissent, and Betrayal: Modern Lithuania and East-Central European Moral Imagination, 177 pp, Rodopi Editions BV., 2005, ISBN 978-9042017276
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomas Venclova na Wikimedia Commons
- Osoba Tomas Venclova ve Wikicitátech
- Vilnius Review
- Američané litevského původu
- Litevští spisovatelé
- Sovětští disidenti
- Komtuři Řádu litevského velkoknížete Gediminase
- Nositelé Řádu Vitolda Velikého
- Držitelé čestných doktorátů Jagellonské univerzity
- Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy Polské republiky
- Pedagogové na Kalifornské univerzitě v Berkeley
- Pedagogové na Yaleově univerzitě
- Narození v roce 1937
- Narození 11. září
- Narození v Klaipėdském kraji
